Raduj se, mladíku ze svého mládí. Ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát. (Kaz 11, 9)
Začneme-li číst devátý verš naší dnešní kapitoly, můžeme tak nabýt dojmu, že si můžeme dělat, co chceme. Můžu uskutečnit vše, po čem zatouží mé srdce. Můžu mít vše, co vidí moje oči. To, ale do té doby, než se dostaneme ke konci verše. Zde je psáno varování. Kazatel píše o mladíku – chlapci. Že by chlapci byli více ohroženi? V kontextu, ve kterém budu psát, si myslím, že ano a pravděpodobně si to myslel i kazatel. Mládí, srdce, oči. Hned na první dobrou mě napadá myšlenka, která je spojená s krásnými ženami. Událost o Samsonovi a Dalile všichni dobře známe. Víme, že Dalila byla žena, která nepatřila do Božího lidu. Samson se do ní přesto zakoukal / zamiloval. Neposlechl rodiče, neposlechl Boha a vzal si ji za manželku. Dalila ho následně zradila a víme, že Samson skončil tragicky. Jako všechno, tak i tento příběh nemáme zapsán v Bibli jen tak. Jasně nám říká, že to není Boží vůle pro lid, který mu patří. Na této skutečnosti se nic nezměnilo. Je zde, ale i další myšlenka a ta je zaměřena na chování mladíka. Říká se, že mládí je nerozvážné a ve spojení s očima a srdcem, může napáchat mnoho zla. Opět je zde řeč o vztazích – např. lehkovážné pohrávání si s city dívky. Platí to však i naopak – toto chování není hodné věřících lidí. Další myšlenka, která mne napadá ve spojením s mládím, touhou, nerozvážností, je událost o marnotratném synu. Jasný příklad, kam vedou cesty, když se necháme nerozvážně svést očima a srdcem. Pak dříve nebo později prožijeme těžké časy. Ano. V Pánově milosti máme možnost pokání a odpuštění a Hospodin již na naše nepravosti nevzpomene. Ale! Dá-li se již člověk na cestu která vede od Hospodina, málo kdo se navrátí zpět. Mějme tedy na paměti slova z devátého verše. Jsou nám prevencí v našem jednání. Pán s vámi.
Libor Pospíšil (Aš)
