Slova života - zamyšlení na každý den

20.5.2022

Nic jsme si na svět nepřinesli a nic si neodneseme

Nebudeš dychtit vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. (Ex 20,17)

Všímám si, že se často dostáváme pod tlak hodnocení osobní prosperity. V současnosti, kdy naše společnost bohatne, se hodnotícím kritériem stává velikost našeho konta, nemovitosti, typ automobilu a vybavení elektronikou.

Naše mysl je kormidlována směrem k hmotným věcem. Stačí nechat na sebe působit reklamu v mediích, pohled na politickou reprezentaci, nahlédnutí přes plot souseda a dokážeme zapomenout na vše ostatní. Centrem života se stává vydělat a neprodělat. Kdysi jsem zaslechl od jednoho mladého bratra: „Chtěl bych mít deset milionů korun a byl bych spokojený.“

Pokud se necháme tímto trendem vést, můžeme dojít ke spokojenosti. Budeme si moci dovolit pořídit vše, na co si vzpomeneme. Opravdu to tak je?

S takovou spokojeností je to velmi ošidné. Je to droga. Droga, která funguje velmi spolehlivě, ale zato velmi krátce. Pokud náš život na droze prosperity postavíme, dostaneme se na horskou dráhu. Brzy zatoužíme mít více. Více peněz, více nemovitostí. A majetek je pouze začátek. Zatoužíme po moci. A pokud ji bude dost, stanou se z nás bohové, kteří mohou vše, stačí ukázat prstem.

Zdá se, jako by se nám Boží přikázání z Exodu 20. kapitoly vytratila z našeho obzoru. V 17. verši Písmo říká: „Nebudeš dychtit po domě, po ženě, po otroku či otrokyni, po býku ani oslu.“ Možná někdo řekne, to je starý zákon, to je již přežité.

Je působivé, jak ap. Pavel tuto problematiku uchopil. „Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.“ (1Tm 6, 9-10)

Tomáš Černík (Cheb 1)