Jejich synům jsem na poušti řekl: ‚Neřiďte se nařízeními svých otců, nedbejte na jejich řády a neposkvrňujte se jejich hnusnými modlami, Ale i synové se mi vzepřeli, neřídili se mými nařízeními, nedodržovali mé řády, skrze něž má člověk život, když je plní, a znesvěcovali mé dny odpočinku. I řekl jsem, že na ně vyleji své rozhořčení, a tak na poušti dovrším svůj hněv proti nim. (Ez 20, 18 a 21)
Starší Izraele přicházejí k Ezechielovi, aby se zeptali Hospodina. On však dostává slovo, že jim neodpoví. Místo toho je má soudit Ezechiel z činů, které v minulosti Izrael dělal. Zdá se, že jejich jednání je pokrytecké a sami jsou již rozhodnutí, co budou dělat nezávisle na radě, kterou dostanou. Sama historie je odpovědí na jejich otázky a pokání by bylo přirozenou reakcí. Proto jim má Ezechiel připomenout ohavnosti jejich otců. Slovo, které měly slyšet, začíná připomenutím velkého milosrdenství, které Bůh prokázal, když si je vyvolil a přísahal, že bude jejich Bohem. Dal se jim poznat v Egyptě a slíbil, že je dovede do dobré vlastní země. Žádal je, aby opustili egyptské ohavnosti a modly. Izraelci ale neposlechli a egyptské modly neopustili. Podobně jako Ráchel zřejmě někteří modly z Egypta vynesli, vztah k egyptským modlám projevili při uctívání zlatého telete. Tím vzbudili v Egyptě Boží hněv. Přesto se jim Bůh dal v Egyptu poznat a vyvedl je z něj. Když v nich Bůh nemohl najít žádný základ pro to, aby jim poskytl své milosrdenství a milost, učinil to pouze pro své jméno, to znamená pro svou slávu. Božská pověst závisí na osudu a blahobytu jeho lidu. Veškeré Boží jednání s Izraelem bylo veřejné – před očima národů. Izrael měl být prostředníkem k tomu, aby národy poznali, že On je Bohem.
Pokud přicházíme k Bohu s nepokorným a neupřímným srdcem, těžko můžeme očekávat Jeho odpověď. Spoléhání se na vládu člověka, který Boha odmítl, je novodobým modlářstvím a vyvolává Boží hněv. Bůh nás bude volat k zodpovědnosti ne za to, kolik kulturních a charitativních projektů jsme udělali a kolik modliteben jsme postavili, ale za to, jak jsme přinesli lidem radostnou zvěst o spasení z milosti. Přes veškerou svou hříšnost můžeme ale počítat s tím, že Bůh pro své jméno bude projevovat milost a oslaví se.
Tomáš Pacovský (Kraslice)
