A sloužil jako otrok Pánu se vší pokorou, v slzách i zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů; jak jsem nic nezamlčel z toho, co by vám prospívalo, ale všechno jsem vám oznámil, když jsem vás učil veřejně i po domech. (Sk 20, 19-20)
Český studijní překlad tato slova nadepisuje jako „Rozloučení se staršími z Efezu.” Jak už to tak bývá, poslední slova jsou často ta nejhutnější a nejdůležitější. Pavel svým vlastním příkladem v Efesu ukázal, jak má vypadat skutečný křesťan. Strávil tři roky tím, že vyučoval, povzbuzoval a napomínal. A nyní to starším připomíná, aby to tak dělali i oni.
První, na co Pavel klade důraz, je služba. Vždyť sám Pán Ježíš Kristus přišel ne proto, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. Služba, dobrovolná práce pro někoho, za kterou od dané osoby neočekávám náhradu, je něco, co musí dělat každý člověk, který se chce nazývat křesťanem. Pokud se člověk nazývá křesťanem, ale neslouží, je to znak toho, že nemá proměněné srdce, nechápe evangelium ani nezná Ježíše Krista, a proto není spasen, ale je stále pod hrozbou Božího hněvu. Jak jste na tom s přístupem ke službě vy?
Zadruhé, Pavel se tu nazývá otrokem Pána a charakterizuje tím svoji službu. Koncept otroctví v dnešní době vnímáme úplně jinak, než ho vnímal apoštol. Nejednalo se o brutální vykořisťování, jak to vnímáme dnes, ale spíše o smlouvu na dobu neurčitou, kterou bylo obtížné vypovědět. Hlavní myšlenka slova otrok v Novém Zákoně je, že je to někdo, kdo byl koupen a podle toho vypadá jeho pracovní nasazení. Slovo otrok se v NZ také často překládá jako služebník, a tak tu opět vidíme důraz, který Pavel klade na službu křesťana, když to připomíná starším v Efezu.
Jak jsem psal již na začátku, tento text je neuvěřitelně hutný. Jelikož zde mám pouze omezený prostor, rád bych čtenáře vyzval, aby se sám ztišil a zamyslel nad poklady, které nám tu Duch Svatý zanechal.
David Plevka (Praha 3)
