Ale rádi bychom slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť je nám známo, že všude jsou proti této sektě. (Sk 28, 22)
Apoštol Pavel nemarní čas. Hned po třech dnech svého pobytu v Římě zve k sobě významné Židy, aby s nimi sdílel to, co se před lety stalo smyslem jeho života a kvůli čemu je také vězněn – evangelium o spasení v Ježíši Kristu. Pavel si je vědom krátkosti času, který je mu dán. Ani únava po dlouhé a komplikované cestě z Jeruzaléma do Říma mu není překážkou. Naplňuje poslání, které mu Pán dal již v Damašku po jeho obrácení. I tam začal hned po třech dnech kázat o Ježíši, který ho zastavil před Damaškem. A jeho nasazení pro službu svému Pánu mu zůstalo po celý jeho život. Ani v Římě se do pomyslného důchodu nechystá.
Když se chýlí ke konci první Pavlovo setkání s římskými Židy, dostává od nich výzvu, kterou bychom jistě chtěli dostat i při našich misijních snahách a rozhovorech s nekřesťany: „Rádi bychom slyšeli, jaké je tvé smýšlení …“ (Sk 28, 22a) Současně s touto výzvou si Židé hned domluví termín příští návštěvy, aby Pavla mohli důkladně vyslechnout. Jak si vysvětlit takový jejich zájem? Myslím, že v biblickém záznamu této situace můžeme vypozorovat tyto důvody: Apoštol Pavel se od nich nedistancuje, ale nazývá je bratry. Sdílí se s nimi otevřeně o svém životě. Ubezpečuje je o svém pozitivním vztahu ke svému národu, potažmo k nim – nechce na ně žalovat. Projevil o ně osobní zájem – chce je spatřit a poznat. Propojil svůj svět s jejich, když poukázal na to, že on je v poutech pro to, v co Izrael, tedy i oni doufají. Evidentně toto vše vyústilo v jejich ochotu slyšet Pavlovo svědectví „z první ruky“. Jak my budujeme mosty k lidem? Konfrontací nebo otevřeností a zájmem jako apoštol Pavel? Modleme se za naši otevřenost a ochotu sdílet své životy s lidmi kolem nás a také za připravená srdce lidí si nás vyslechnout.
Marek Žitný (Odbor pro manželství a rodinu)
