Slova života - zamyšlení na každý den

11.1.2020

Očistí nás náboženské obřady?

J 13,1-30

„… I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“ (J 13,10-11)

Co všechno absolvoval Jidáš! Zřejmě byl pokřtěn (i když to v Bibli přímo není napsáno), byl vyvolen jako jeden z Dvanácti, chodil s Ježíšem a byl svědkem jeho zázraků. Byl účasten poslední večeře s Ježíšem, Ježíš i jemu podal chléb a víno a pak mu ještě umyl nohy. Přesto se Jidášovo srdce otevřelo myšlenkám na zradu Ježíše (v. 2) a nakonec se Jidáš stal satanovým nástrojem a svého Mistra zradil (v. 27).

Mnozí lidé spoléhají na náboženské obřady, jako by v nich samotných byla magická účinnost nebo posvěcující síla. U křesťanů takto bývá často chápán křest, večeře Páně (svaté přijímání) nebo další obřady uplatňované v různých církvích. Ale podobně jako tehdy u Jidáše ani dnes vlastní aktivní účast na obřadu sama o sobě nezajistí očištění od hříchu ani posvěcující moc. Apoštol Pavel píše o Izraelitech na poušti: „… všichni byli pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť poušť byla poseta jejich těly.“ (1Kor 10,1-5) Proč tak dopadli? Odpověď je docela jednoznačná: Nevěřili Bohu a neposlouchali Ho.

U všeho, co konáme s duchovním motivem, i u přijímání „svátostí“, je z naší strany potřebná víra a poslušnost Bohu. Nestačí se připojit k zástupu ostatních nebo konat to, co jsme vždy konali; osobní víra a vztah ke Kristu je nezbytný. Jinak nám vlastní obřad nedá to, co od něho snad očekáváme. To platí i v případě, že náš dřívější opravdový vztah víry se změnil na formální a formální se stala i účast na bohoslužbě nebo přijímání chleba a vína u večeře Páně. Bible říká: „Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.“ (Žid 3,14)