Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. (Jk 1, 14-15)
Včera jsme na začátku Jakubova listu četli, že zkoušky jsou nedílnou součástí našeho života a jejich cílem je, aby nás skrze ně Bůh tříbil, vychovával a budoval naši víru. Bůh chce, abychom byli svatí, oddělení od hříchu. (1Pt 1, 16) A toho dosáhneme jen tím, že se od hříchu budeme skutečně oddělovat. Je to každodenní proces posvěcení. Usiluješ o něj ve svém životě? Dnes ti to Pán Ježíš chce připomenout. Možná řekneš – mám slabou vůli, nedokážu se ovládat nebo moje touhy jsou silnější než já. Nabízí se otázka – odevzdal jsi dobrovolně a upřímně všechny oblasti svého života Pánu Ježíši Kristu? Nebo je ti v něčem některý hřích milejší než On? Ano, naše přirozenost nás svádí k hříchu. A sami ze svých sil ji nepřemůžeme. Ježíš nám ale nabízí svobodu od těchto pout. Jestliže jsi v Něj uvěřil a zemřel si spolu s Ním na kříži, pak už hřích nemá ve tvém životě moc. (Ř 6, 6-8) Nezapomeň, hřích přináší smrt, ale Ježíš dává naplněný život.
Hřích znamená minutí se cílem. Možná ráno zapomínáš na pravidelná ztišení a raději si přečteš zprávy na internetu. Nebo podobně jako já večer místo do postele směřuješ k lednici nebo koukáš do mobilu. S čím bojuješ ty? Řekni těmto pokušením jasné ne! Přiznej si, že některé tvoje touhy nejsou správné a pros Pána Ježíše, aby ti dal sílu pokušením odolat. On ti ji dá, je to Jeho svatá vůle. A přemýšlej nad tím, kdo by ti v tomto boji z tvého okolí mohl pomoci, modlit se za tebe, povzbuzovat tě. Máme si navzájem vyznávat hříchy (Jk 5, 16), ale k posvěcení nás povede i to, když budeme mluvit o tom, co nás od Boha odvádí a v čem jsme slabí a selháváme.
Tomáš Kratochvíl (Brno)
