I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, mluv k synům svého lidu a řekni jim: Uvedu-li na některou zemi meč, lid země si vybere ze sebe jednoho muže a ustanoví jej strážcem. Když spatří, že na zemi přichází meč, zaduje na polnici a bude varovat lid. (Ez 33, 1-3)
Úkolem strážce je stát na vrcholu věže a dívat se, jestli se neblíží nepřítel. Když se nepřítel objeví, hlídač zatroubí na trubku, aby varoval své spoluobčany, aby se mohli připravit na obranu. Když však strážnému skončí pracovní doba, jen tak nezmizí. V době míru odchází domů a zapojuje se do života společenství. V době konfliktu se i strážce chopí zbraně a postaví se bok po boku spoluobčanům na obranu města.
Jako křesťané si uvědomujeme, že soud přichází s varováním a výzvou k pokání, protože Bůh je milosrdný. Učíme se, že Boží soud se netýká jen nespravedlivých, ale také spravedlivých. Uvědomujeme si, že memorování nařízení nestačí – musíme žít životem poslušnosti. Bylo nám dáno poselství, které máme sdílet, a to je pro nás stěžejní.
Ezechiel 33, 32 nás varuje. Měli bychom být více než ti, kteří „krásným hlasem zpívají milostné písně a dobře hrají na hudební nástroj, protože slyší tvá slova, ale neuskutečňují je“. Jako Boží strážci oznámíme varování z věže a pak zmizíme? Nebo děláme těžkou práci a žijeme mezi lidmi poslušným životem, aby i naši bližní mohli dojít k pokání a obnově v Kristu?
Rowena & Granville Casiño (Praha 3 – Mezinárodní sbor)
