Stalo se to proto, že synové Izraele hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, který je vyvedl z egyptské země z područí faraóna, krále egyptského. Oni se však báli bohů jiných a řídili se zvyklostmi pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal, i ustanoveními, která vydali králové izraelští. (2Kr 17, 7-8)
I přes to, že Izrael byl národ, který si Bůh vybral, i přes to, že je vysvobodil z otroctví z Egypta, i přes to, že znali Hospodinův zákon, i přes to že k nim Bůh posílal své proroky, přes to všechno se Izrael rozhodl, že Boha nechce poslouchat. Rozhodli se hřešit proti Bohu, přizpůsobit se kultuře a uctívat raději cizí božstva. Hřích, kultura i svět nám nabízí zdánlivou svobodu, volnost, přijetí a naplnění. Ve skutečnosti však život ve vzpouře vůči svrchovanému a svatému Bohu vede ke smrti. Nejen, že hřích sám ničí ty, kdo ho konají, ale Bůh spravedlivě soudí každou nepravost a hřích. Jak píše apoštol Pavel v listu Římanům 1,18: „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu.“(CSP) Hospodin Izraeli řekl už na začátku, když je vyvolil (Dt 28), že život podle toho, jak je to dobré v Jeho očích, vede k životu, ale život ve vzpouře vede k sebedestrukci a zničení. A tak Bůh koná soud přesně jak řekl. Izrael je poražený od asyrského krále a Izraelci jsou odvedeni pryč ze zaslíbené země do vyhnanství a svým způsobem zpět do otroctví. Ještě horší je však duchovní skutečnost jejich otroctví hříchu a vzpoury vůči Bohu. Víme, že i my jsme byli vzpurní vůči Bohu a ve svém hříchu jsme měli být odsouzeni. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem – milostí jste zachráněni. (Ef 2, 4-5; CSP) A nejen to. Bůh nás svou milostí proměňuje a dává nám milost, že už nemusíme žít dál v otroctví hříchu, který by ničil náš život. „Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal [vlastní] slávou a mocí. Tím nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky božské přirozenosti a unikli zkáze, která je ve světě v žádostivosti.“ (2Pt 1, 3-4) Nebuďme zatvrzelí jako Izrael a nemilujme svět ani hřích. „Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.“ (Ř 12, 1-2; CSP).
Benjamin Málek (Šumperk)
