Slova života - zamyšlení na každý den

7.6.2020

Otroctví „svobodných“

Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. (Řím 1,28)

Na veřejnosti probíhá názorná scénka mladých křesťanů o tzv. svobodě. V prostoru je několik židlí, na jedné z nich je nápis: „zde nesedat – nebezpečné“. Mladík si obhlíží všechny židle a zjevně ho přitahuje právě židle s varovným označením. Přesně jak v tom přísloví: „Zakázané ovoce nejvíce chutná.“ Mladík krouží stále blíž kolem této židle, pak i nesměle naznačí sednutí, až si nakonec sedne pevně. Usmívá se, spokojen, že překonal zábrany a nic se mu nestalo. Ale běda! Když si plně užije potěšení ze sezení na zakázané židli a chce již vstát, nejde to, jeho tělo pevně přirostlo k židli.

Podobně to probíhá s různým „zakázaným ovocem“. Člověk si říká, že je přece svobodný, a nebude se omezovat nějakými Božími přikázáními. Chce být nezávislý, svobodný, chce být sám sobě pánem. Jak je taková představa bláhová! Svoboda a nezávislost v tomto smyslu neexistuje. Buďto je člověk poddán Bohu, nebo se vydává v poddanství ďáblu. Lidé, kteří opěvují svobodu „volné lásky“, jsou plně svázaní sexem. Kdo pohrdne přirozeným sexem v manželství, propadne sexu nepřirozenému. Tohle že je sexuální svoboda? Apoštol Pavel v této kapitole třikrát opakuje: „Bůh je nechal na pospas“ (v. 24), „Bůh je vydal v moc hanebných vášní“ (v. 26), „Bůh je vydal na pospas“ (v. 28). Běda, když člověk pohrdne dobrými Božími radami, když odmítne Boží přikázání. Žádoucí svobody nedosáhne, vymkne se zpod Boží ochrany a pomoci a Bůh dovolí, aby byl vydán na pospas zlému.