Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty“; a my jsme její naléhavé pozvání přijali. (Sk 16, 14-15)
Můžeme být nuceni opustit naši cestu, náš kontinent, naše způsoby. Ale náš cíl a smysl zůstává. Můžeme být vykolejení, ale Pán otvírá lidská srdce. Je to práce Ducha svatého, ne lidská. Pavel a Silas čekali, že najdou modlitebnu. Našli pracující ženy. Čekali zbožné muže – přišla obchodnice. Člověk by rád Pánu Bohu předepsal, kdo má uvěřit, kdo je ten správný, určitě hodný spásy. Naštěstí myšlenky Boží nejsou myšlenky lidské. „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje.” Kdyby ano, nebyl by spasen ani jediný člověk. Čekáme na dokonalého člověka, na dokonalé příležitosti. Místo toho Bůh zachraňuje lidi hříšné, nehodné spásy, plné hříchů.
Raduj se, že Bůh spasil Tebe, hříšného. Jestli jsi už zapomněl, odkud a od čeho Tě Bůh zachránil, vrať se k Němu. Potom k sobě pozvi Ježíše Krista jako Pána a jeho děti jako hosty. On Tě povede. Spolu s dalšími křesťany smíš sloužit na velikém Božím díle. Nevyhýbej se jim.
Petr Moses (Sokolov)
