Když ho přivedli, postavili se proti němu Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění; nemohli je však nijak dokázat. Pavel se hájil takto: „Neprovinil jsem se ničím ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři.“ (Sk 25, 7-8)
Pavel stojí před římským místodržitelem Festem. Je v úřadu jen pár dní. Pavla a jeho obvinění ze strany židů „zdědil“ po svém předchůdci. Ještě se ani pořádně nerozkoukal a už se na něj obrací židé a chtějí Pavla. Tak jen co přijel do Césareje, nechal si Pavla předvolat.
Kromě Festa čelí Pavel židům, kteří ho přijeli z Jeruzalém obviňovat. Je toho hodně. Ale žádné důkazy. Pavel, který chce zvěstovat evangelium celému světu, je zaseknut v Cesareji a musí se obhajovat proti snůšce nepravdivých obvinění. Jeho svědomí je čisté: „Neprovinil jsem se ničím ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři.“
Jak je to ale se svědomím jeho žalobců židů. Židé, kteří měli být světlem národům, nositeli desatera a ukazovat svými životy a poslušností zákona na jediného Boha, tu stojí, srdce plné nenávisti, ústa plná lží a v mysli myšlenku na vraždu. Kolik přikázání stihli porušit? A přesto si myslí, že jsou v právu a obhajují svého Boha.
Nejsme jim někdy podobni? Vezmeme na sebe oděv obhájce spravedlnosti, pravdy, tradice… a napácháme víc zla než dobra. A místo toho, abychom sloužili Bohu, sloužíme svým představám, své pravdě.
Kéž by každý den, za každé situace bylo naše svědomí čisté jako svědomí Pavla.
Martina Matysová (Brniště)
