Slova života - zamyšlení na každý den

8.9.2019

Peklo bude plné věřících

Obracejí se, ale ne ke mně, jsou jako záludný luk. Jejich knížata padnou mečem pro svůj hněvivý jazyk. To jim bude v egyptské zemi ku posměchu. (Oz 7,16; ČSP)

Bůh viděl každý kriminální čin a zlo, kterým se vůči němu Izrael provinil (v. 2). Nic není a nebylo skryto před všudypřítomným zrakem Božím. Bůh přirovnává jejich hřích k ohni, který lze jen těžko uhasit. I když Bůh odňal požehnání a tíha Boží kázně na Izrael doléhala, nepřimělo je to k pokání. To je hrozivá skutečnost. Raději si vybrali, že zahynou ve své vědomé vzpouře.

Církev je plná takových lidí. Vlastně by se dalo říct, že peklo bude plné takových lidí. Plné nábožensky založených lidí, kteří spadli do pasti bezmyšlenkového náboženství. Takoví lidé neděli co neděli zaplňují naše kostely a modlitebny, jenom aby ukojili své svědomí. Poslouchají kázání, čtení Bible, ale ve svém životě žijí dále svévolně. Neustále slyší o tom, že Bůh nenávidí hřích, a dokonce tomu svým způsobem věří (Ř 1,32). Ale nechtějí a nejsou schopni s ním nic ve svém životě udělat, protože si bez svých hříšných návyků život nedokážou představit nebo se bojí odmítnutí okolí. Církev a víru mají pouze jako prostředek pro ukonejšení svého svědomí nebo jako zajímavou filozofii, ale ovoce pokání a skutečného vztahu není vidět. Písmo, které jsou ochotni tak nějak číst, občas poslechnout nějaké to kázání, sem tam ocitovat nějaký ten verš z Bible, kterou jinak zavrhli, protože podle ní Boha neuctívají a odmítli ji jako dostatečné slovo Boží, které by mělo formovat každou oblast jejich života. Lidé, kteří ignorují a ve skutečnosti nechápou, co je smyslem biblického křesťanství, v církvi jsou. Jak to vím? Protože Pán Ježíš varuje, že takoví lidé budou na soudu. Těm, kteří mu říkali jenom „Pane, Pane,“ Ježíš jednou řekne: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ (Mt 7,23) Pokud se tvůj „křesťanský život“ vyznačuje spíše patologickým životem v hříchu, neposlušnosti a hlavně v důsledku toho nepociťuješ žádnou lítost kvůli svému hříchu i přes těžkosti, které ve svém životě prožíváš, prosím, zkoumej své srdce, zda jsi ve víře (2K 13,5). Jinak bude jednoho dne mezi těmi, kterým Pán jednou řekne: „Jdi ode mne, nikdy jsem tě neznal, činiteli nepravosti“.

Alois Klepáček (Kroměříž)