Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, jenom ať se k své hlouposti nevracejí! (Ž 85, 9)
Uvedený verš je pravděpodobně jedním z těch, které máme mnozí začleněné jako povzbuzující. A díky velké Boží štědrosti tomu tak skutečně je. Jak ale předesílá i dnešní nadpis, toto zaslíbení pokoje a požehnání je podmíněné. Podmínkou je činná víra prokazovaná poslušností Boží vůli.
Dá se tušit, na co text celého 85. žalmu naráží – právě na častou neposlušnost starozákonního Božího lidu, Izraele. Od Exodu, přes Soudce a královské knihy, až k malým prorokům, je v Bibli velmi často řešena neposlušnost Izraelců. A mám pocit, že novozákonní církev až příliš často kopíruje selhání Izraele. Přitom bychom ale nemuseli, máme totiž lepší možnosti, lepší zdroje, než měli naši starozákonní předci. Nemusíme se také točit v bludném kruhu vlastní snahy o změnu, vždyť nejsme lepší, než byli oni.
Nový zákon začíná výpovědí o Ježíši: „neboť Zákon byl dám skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“ (J 1, 17) Ve zjevené milosti je síla přemoci to, co člověk sám nepřemůže – neochotu poslouchat Boha.
Při neúspěchu a nesení nekvalitního ovoce je lepší se cestou pokořit před Bohem, činit pokání, nechat se znovu obmýt Ježíšovou krví a volat k Bohu o změnu a zmocnění, než se opětovně snažit a mobilizovat vlastní síly.
Miroslav Bětík (Zlín)
