Slova života - zamyšlení na každý den

3.8.2022

Pokáraný hříšník potřebuje od ostatních lásku

Stačí už to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás. Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil. Naléhavě vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku. (2K 2,6-8)

Velmi pravděpodobně tu Pavel mluví o muži, jehož provinění je zaznamenáno v 1K 5. Onen dotyčný je určitě rád za to, že jeho jméno nebylo zaznamenáno v Božím věčném slově. Dopustil se tehdy velmi vážného hříchu, kvůli čemuž Pavel následně církev vybídnul k tomu, aby jej vyřadila ze svého ochranného duchovního a sociálního kruhu. Mimo jiné jistě i za účelem dosažení pokání. To se přitom opravdu podařilo, hříšník z Boží milosti opravdu opustil svou zlou cestu a potřebuje nyní od církve odpuštění a opětovné přijetí. Pavel tu demonstruje příkladnou pastýřskou moudrost a soucit. Což už se ale úplně nedá říci o Korinťanech. Staví se k tomu muži nadále odmítavě, takže je Pavel musí vyzývat k tomu jej potěšit, odpustit a dokázat lásku.

Buďme obezřetní na to, jak se nás Satan bezpochyby snaží hnát od jednoho zlého extrému ke druhému. Ta samá církev, která zlo ve svém středu ignorovala a byla slepá k hříchu takového formátu, který nebyl k vidění ani mezi pohany, teď naopak odepírá přijetí člověku, který po zásluze potrestán byl, se zlým skoncoval a teď touží po tom žít v čistotě před Bohem. Všichni jsme přece omilostnění žebráci, nebo ne? Dvě věci jsou myslím opravdu v církvích málo k vidění – aby se člověk doznával ke svým hříchům a žádal o odpuštění a aby také bylo následně těm, kteří hřích vyznávají, odpouštěno.

Návodné je v této souvislosti zakončit tím, co Pavel píše věřícím v Galatii. „Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.“ (Gal. 6.1)

Jiří Lemer (Sbor Bratrské jednoty baptistů v Praze 3)