Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ (Mt 2, 1–2)
Po přečtení všech čtyř evangelií, není možné nepochopit, v jaké časové posloupnosti se tyto události staly. Vše proběhlo asi během dvou let od okamžiku, kdy se Ježíš narodil a kdy se objevila na východě jeho hvězda. Mudrci v této době byli hvězdopravci, pozorovatelé hvězd. Králové je brali jako znalce duchovního světa, kteří mohli předpovídat budoucnost, odhalovat sny, a tak pomáhali řídit stát. Z historie víme, že na východě byly školy pro mudrce. Někdy byl ředitelem této školy prorok Daniel, a tak všechna pokolení mudrců věděla, že se zrodí král, který bude kralovat věčně. Čekali na hvězdu z výroku Bíleáma, syna Beorova. (Nu 24, 7)
Když se tato hvězda objevila na obloze, hned vyšli do Jeruzaléma, aby se Králi králů, který bude kralovat věčně, poklonili. Vůbec nepochybovali a s velikou úctou klekli před dítětem a odevzdali mu hmotné dary.
Já jsem osobně poznal, že vztah s nebeským Otcem mám díky Pánu Ježíši Kristu. Uctívám Ho a klekám před Ním, moc vděčen, že mě přijal do svého království. Dostal jsem spasení a věčný život na základě Jeho milosrdenství a jeho velké lásky. Když jsem byl mrtvý pro své hříchy. Milostí tedy jsem spasen skrze víru v Jeho skutek. A co ty? Poznal jsi, že jsi mrtvý ve svých hříších? Přijal jsi ho jako Pána a Spasitele? Uctíváš Boha, poklonil ses Mu?
Michael Gricyk (Praha 5 – Vinný kmen)
