Slova života - zamyšlení na každý den

28.7.2020

Pokoj skrze Ježíše Krista

A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech.“ (Sk 10,34-36)

Bohu je milý ten, kdo v Něho věří a činí spravedlivé skutky. Nejednou se však toto Petrovo prohlášení vytrhuje z celé souvislosti a chápe se tak, jako by stačila nějaká víra v Boha a k tomu lidská spravedlnost. Je to líbivá humanistická myšlenka, ale Boží slovo to předkládá jinak. Vždyť i Židé věřili v Boha a horlivě usilovali o spravedlnost, ale bez Krista k cíli nedospěli (Řím 9,31).

Nesmíme přehlédnout pokračování Petrova prohlášení, že Bůh vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. Do té doby platilo, že Židé byli vyvoleným národem a byli Bohu milí, když v Něho věřili a plnili jeho přikázání. Skrze Ježíše Krista Bůh zbořil zeď mezi Židy a pohany a vyhlásil pokoj Židům i pohanům (Ef 2,11-18). Nyní je skrze Ježíše Krista Bohu milý každý, ať je z jakéhokoliv národa, když v něho věří a činí, co je spravedlivé, ale pouze skrze Ježíše Krista. Kdyby to stačilo bez Krista, tak by Bůh neměl důvod Petra ke zbožným pohanům v Cesareji s poselstvím o Kristu posílat.

Když tyto duchovní skutečnosti domýšlíme, tak vlastně Bůh zbořil jednu zeď, která byla mezi Židy a pohany. Místo ní však vyrůstá jiná zeď, která je mezi věřícími v Ježíše Krista a těmi, kteří Ježíše Krista odmítají. Mezi těmito zdmi je ovšem jeden velmi zásadní rozdíl. U té první člověk nemohl rozhodnout, na které straně bude, bylo to dáno tím, jestli patří nebo nepatří k židovskému národu. U té druhé zdi člověk sám rozhoduje, na které straně bude; zda bude mezi těmi Bohu milými skrze Ježíše Krista, nebo mezi těmi, kdo Ježíše Krista odmítají.

V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4,12)