Slova života - zamyšlení na každý den

18.11.2020

Pokora a ohleduplnost v praxi

Nedejte se ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Fil 2,3-4)

Těmito slovy vůbec není řečeno, že se máme považovat za nejméně rozumné a nejméně schopné, stáhnout se a dát tak prostor ve službě komukoliv jinému. Když to bylo nutné, dokázal apoštol Pavel říct, že není méně než jiní apoštolové (2Kor 11,5), dokonce řekl, že pracoval více než oni všichni (1Kor 15,10). Také si byl vědom velikosti jemu zjevených tajemství.

Svou pokoru a upřednostňování jiných projevil jiným způsobem, velmi prakticky. Nedomáhal se finanční pomoci, raději trpěl nedostatek (1Kor 9,12). Bral ohled na slabou víru a poznání některých věřících a nechtěl jim být kamenem úrazu. Ačkoliv měl velké obdarování v mluvení jazyky, ve shromáždění mluvil srozumitelně, k poučení a povzbuzení druhých. To byl ten ohled na jiné, hledání toho, co slouží druhým.

Často velmi prakticky vidíme, koho lidé považují za důležitého. Zastaví vlak nebo tramvaj, lidé zvenčí se nakupí u dveří a netrpělivě čekají na vystoupení posledního cestujícího. Někteří pak při nástupu dají přednost zdravotně postiženým, starším a maminkám s dětmi. Ale někteří se bezohledně hrnou vpřed, jen aby si sedli.

Nedostatek pokory a ohleduplnosti v církvi vede vždy k nedorozumění a napětí. Ačkoliv to někdy vypadá, že důvodem napětí je rozdílné poznání, odlišná teologie, není to pravda; zpravidla tím pravým důvodem je nepokora a bezohlednost.