Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní. (1 Tm 6, 17–18)
Zkuste se zeptat dětí, co by dělaly, kdyby najednou dostaly milion korun (nebo Euro). Jsou to docela zajímavé diskuse. Být bohatý není hřích. Hříchem by bylo, kdybych k penězům přišel nepoctivě, nebo dokonce prostřednictvím zločinu. Ale Boží slovo nás varuje i před další věcí. Hříchem totiž je i to, že jsem na své (jakkoli velké) bohatství pyšný nebo na něm zakládám svou životní jistotu.
Bohu patří vše, moje finance, můj čas, životní energie. Já mám být jen správcem, který si je vědom, že je to Bůh, který mě štědře zaopatřuje vším, co chci. Ne, pardon, „vším, co potřebuji.“ To je velký rozdíl. V dnešní ekonomicky pohnuté době je tento text pro nás povzbuzením a ujištěním Boží péče o nás.
Zároveň je dnešní text výzvou těm, kdo už v tomto světě mají blahobyt. Jsi bohatý, bohatá? „Konej dobro a buď bohatým v dobrých skutcích, štědrým, dobročinným člověkem.“
Pane Ježíši, dej ať nikdo z nás nespoléhá na pomíjivé věci. Ať pýchu vystřídá konání dobra, jistotu ve hmotném zajištění vystřídají dobré skutky, štědrost a dobročinnost. Amen.
Petr Coufal (Brno)
