Slova života - zamyšlení na každý den

6.7.2020

Pomoc, která nebyla zapomenuta

… pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému. (Řím 16,2)

V závěru listu křesťanům v Římě posílá apoštol Pavel pozdravy a vyjmenovává 27 konkrétních osob, ke kterým připojuje i jejich stručnou charakteristiku i ocenění. Všichni byli skvělí pracovníci v díle evangelia – a třetina z nich byly ženy. Jako první jmenuje diakonku Foibé, která pravděpodobně tento dopis přinesla, protože k její osobě píše: „přijměte ji“. Připojuje také výzvu sboru, aby jí pomáhali, protože i ona byla pomocnicí mnohým.

Bible nás vybízí k lásce a praktické pomoci těm, kteří to potřebují, a to nezávisle na tom, jak se oni zachovali k nám. Tak to vyjádřil Pán Ježíš v kázání na hoře (Mat 5,38-48). Ale Bible také vybízí k tomu, abychom dobré skutky projevovali především těm, kdo patří do rodiny víry. U diakonky Foibé připojuje Pavel ještě zdůvodnění k pomoci tím, že i ona hodně pomáhala mnohým. Při návštěvách starých bratří a sester jsem se často setkal s povzdechem nad osamoceností, jak je téměř nikdo nenavštíví. V duchu jsem si nejednou říkal: kolik asi oni navštívili starých lidí v době, když ještě mohli? Široké srdce a obětavá láska v aktivním věku totiž přináší své ovoce i ve stáří. Znal jsem sestru, která velmi obětavě pracovala jako diakonka v křesťanském domově důchodců. I v důchodu dál obětavě sloužila potřebným. Ve stáří nebyla osamocena, ale návštěvy i s praktickou pomocí se u ní velmi často střídaly.

Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. (Kaz 11,1)