Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako ten, který slouží. (L 22, 26)
Dnešní verše, které nás zamyšlením provází, ukazují na situaci při poslední večeři Pána Ježíše s učedníky. Já mám tento příběh z Bible moc rád a Pán Ježíš mi je zde velikým vzorem – v tom, jak celou tu situaci zvládnul. V Janově evangeliu můžeme číst, že našemu příběhu předcházel ještě jiný, kdy Pán Ježíš umýval učedníkům nohy. Tuto službu – omývání nohou – prý obvykle vykonávali otroci. Snad proto se do toho nikomu z učedníků nechtělo. Pán Ježíš, Mistr, neměl problém svým učedníkům takto posloužit. Pak jim sděluje, že spolu večeří naposled. Říká jim, jak si mají připomínat jeho smrt v podobě chleba a vína.
A co dělají milí učedníci v takto emotivní chvíli? Začnou se dohadovat, kdo je mezi nimi největší. Teď je ten čas to zabalit, mávnout bezradně rukou, odejít a demonstrativně za sebou bouchnout dveřmi – nic z toho však Pán Ježíš neudělá. Naopak dál trpělivě vysvětluje „Kdo je mezi vámi největší, buď jako ten poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.“ Ve 28. verši jim navíc ještě projevuje uznání, že je vděčný za jejich věrnost vůči němu během jeho života i ve strastiplných okolnostech, které ho provázely.
A ještě jeden pohled nabídnu. Když se na tu situaci podíváme s odstupem času, vidíme, že v tu chvíli nebylo namístě starat se o postavení. Avšak učedníci, pohlceni svými zájmy, nechápali, že se jim Ježíš snaží říci o své blížící se smrti a vzkříšení. Nabízí se otázka – na čem ti dnes záleží nejvíc? A až se za nějaký čas ohlédneš, jak se ti tyto starosti budou jevit? Nebudou při zpětném pohledu vypadat malicherně a bezvýznamně?
Odhlédni od sebe a přemýšlej nebo se zeptej svých bratrů a sester, jak jim můžeš lépe sloužit. Aby i o nás jednou platilo Ježíšovo zaslíbení „Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně.“
Milan Trávníček (Teplá)
