Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem. (Ez 22, 30)
Bůh pověřuje proroka Ezechiela, aby předával poselství týkající se Judska a Jeruzaléma, aby ukázal na jejich hříchy a oznámil soudy, které na ně za tyto hříchy přicházejí. Jeruzalém se provinil mnoha ohavnými zločiny uvedenými ve verších 1-16. Patří mezi ně vražda, modloslužba, neposlušnost vůči rodičům, útlak a vydírání chudých, sirotků a vdov, znesvěcování soboty, hanebné náklonnosti a zapomínání na Boha. Hříchy zde uvedené nejsou náhodnou sbírkou obvinění, ale konkrétní obvinění z porušení zákonů Pentateuchu (z řeckého πεντάτευχος „Pět knih Mojžíšových“) týkající se svatosti (Lev 18-20; 25). Prorok ve verších 17-22 hovoří o degeneraci izraelského domu v důsledku těchto hříchů. Pýcha a arogance Izraele jsou Bohem trestány. Je přirovnáván ke smetí. Jeho hodnota poklesla a je ostudou svým sousedům. V zemi není nikdo spravedlivý. Ve verších 23-31 se říká, že každý přispěl ke stavu Izraele – knížata, kněží, úředníci, falešní proroci i lid země jsou shledáni vinnými, že zanedbali své povinnosti a přispěli k národní vině.
Ve třicátém verši se píše: „Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem.“ Zeď byla ve starověku nejlepším ochranným prostředkem. Prolomení zdi umožňuje nepříteli dostat se dovnitř a město napadnout, proto musí být každá mezera rychle opravena. „Mezera“ představuje nebezpečí, které Jeruzalému hrozí, Boží hněv se už chystá soudit hříšné město. Na Sinaji se Mojžíš přimlouval za izraelský lid, který se klaněl zlatému teleti, a Bůh ustoupil od jeho zničení. V Žalmu 106, 23 čteme: „Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.“ Bůh hledal takového ochránce, který by mohl zabránit soudu nad Jeruzalémem. V takovém hříšném světě žijeme i dnes. Chtěli byste se postavit do mezery a přimlouvat se u Boha za náš hříšný svět?
Všechny skupiny lidí se podílejí na udržování dobré společnosti. I když se jedna skupina pevně brání spravedlnosti a má tendenci sklouzávat ke korupci, nepoctivosti, vykořisťování a nemorálnosti, stále existuje možnost reformy a obnovy. Zodpovědnost za poslušnost Bohu nelze přenést na jinou skupinu. To znamená, že i když vláda selže, my nesmíme. Pokud selže vedení církve, my nesmíme. Pokud významní občané připustí nemorálnost a korupci, musíme se vzepřít a dělat to, co je správné. Bůh nechtěl, aby v Judsku byli všichni dokonalí (v. 30). Hledal někoho, dostatečně zralého, schopného dosáhnout změny. Někoho, kdo bude plnit Jeho vůli. Můžeme tím obráncem, kterého Bůh hledá, být vy a já? Dokážeme se alespoň snažit ovlivnit ostatní a nikdy se nevzdat konání toho, co je správné, i kdyby proti nám byla většina? Bůh nehledá většinu, ale věrné následovníky. Kéž nás Pán uschopní, abychom se za Něj odvážně postavili a zaplnili mezery.
Stanly & Sweena (Praha 3 – Mezinárodní sbor)
