Báli se Hospodina, ale otročili svým bohům podle nařízení národů, odkud byli odvedeni. (2Kr 17, 33; ČSP)
Také vám tento verš přijde velmi zvláštní? Je vůbec možné bát se Hospodina, ale přitom nadále otročit falešným bohům a modlám? Ano, je. Vidíme to u nových obyvatel Samaří, které sem poslal Asyrský král poté, co zničil Izrael a odvedl velkou část židovské populace pryč. Tito noví „Samařané“, původem z mnoha rozličných národů, však neznali Boha a jeho přikázání, a brzy na to začali doplácet, když na ně Bůh poslal lvy. Začali mít z Boha oprávněný strach. Chtěli si ho za každou cenu udobřit, a proto si obstarali židovského kněze, který je začal učit Hospodinova nařízení.
Výsledkem však nebyla konverze těchto lidí k uctívání Boha, ale guláš všeho možného – synkretismus. Uctívání falešných božstev bylo pouze okořeněno o dodržování Božích stanov, ze strachu z jeho moci. Taková forma uctívání Hospodina je ale marná a vedla je jenom ke zkáze. Bůh nenachází zalíbení v uctívání od nikoho, kdo neslouží jemu jedinému. Vidíme to zdůrazněné o pár veršů dále: „Nebojte se jiných bohů, neklaňte se jim, neslužte jim a neobětujte jim; ale jenom Hospodina, který vás vyvedl z egyptské země velkou silou a vztaženou paží – toho se bojte, jemu se klaňte a jemu obětujte.“ (2Kr 17, 35b-36; ČSP)
Lidé mohou mít jenom jednoho pána. Pokud jich mají víc, musí si vybrat, kterého budou reálně poslouchat. „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne.“ (Mt 6, 24; ČSP)
Jaké chyby se tito lidé dopustili? Nebáli se Hospodina dostatečně. Báli se ho stejně, jako se báli svých falešných bohů. Hospodin jediný je však pánem života a smrti, a pokud říká, že mu jedinému se máme klanět, měli bychom to brát smrtelně vážně. Jestli se ve svém životě klaníš i jiným věcem kromě Boha, měl by ses dobře zamyslet nad tím, k čemu to povede. Pokud máš kromě Hospodina i jiného pána, nejsi zcela jeho. Tvá zbožnost je povrchní a spása nejistá. Proto se urychleně zbav všech falešných pánů a čin pokání, dokud je čas.
Josef Ostřanský (Šumperk)
