Slova života - zamyšlení na každý den

6.8.2020

Pozlátko není zlato

(Věštkyně) chodila za Pavlem a za námi a stále volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse.“ … Pavlovi to bylo proti mysli… (Sk 16,17-18)

Ve Filipech měl Pavel velmi zvláštní zkušenost. Jeho službě jako by „napomáhala“ věštkyně. Byla to mladá žena s věšteckým duchem, která předpovídala lidem budoucnost (v. 16). Takových lidí je i dnes hodně. A ještě více je těch, kteří dychtivě takových služeb využívají a jsou ochotni za ně i dobře zaplatit. Skrze dosavadní věštění získala tato žena zřejmě autoritu a její slovo pro ostatní hodně znamenalo. Její příznivé slovo o Pavlově skupině a o jejich poselství mohlo pomoci lidem přijmout poselství evangelia. Ale Pavel nebyl pragmatik, který by přijal cokoliv, co by mohlo pomoci přinést evangelium pohanům. Věděl, že za jinak pravdivým svědectvím věštkyně je „čertovo kopýtko“.

Nenechme se v církvi zmást pragmatismem typu: „hlavně že to slouží šíření evangelia“, „ono to funguje“, „důležité jsou výsledky“ apod. Některým horlivým a úspěšným pracovníkům může jít především o získání jejich následovníků, ne následovníků Krista. U některých zázraků uzdravení může jít o jiné zdroje duchovní moci, ne o moc Ducha svatého. Pavel nechtěl využívat nečistého ducha pro podporu evangelia, ale chtěl i této ženě posloužit k vysvobození (v. 18). Zdánlivě to mělo velmi negativní důsledky: Pavel a jeho spolupracovníci byli zbičováni, uvězněni a pak vyhoštěni z města. Ale ve městě zůstalo ovoce jejich služby. Přibyli noví křesťané, kteří nebyli získáni s přispěním věštkyně, ale působením Boží moci: žalářník a jeho rodina (v. 29-33).