Toto připomínej a před tváří Boží naléhavě domlouvej bratřím, aby se nepřeli o slova. Není to k ničemu, leda k rozvrácení posluchačů. (2 Tm 2, 14)
Rakovina je zákeřná nemoc, která ničí lidské tělo, aniž by z počátku byla vůbec patrná. Její záludnost tkví v její nepozorované expanzi a ničivé síle. A právě k této nemoci apoštol Pavel přirovnává šíření bezbožných a planých řečí. Ne nadarmo můžeme číst již v knize Přísloví: „Mírný jazyk je stromem života, kdežto pokřivený rozkládá ducha“ (Př 15, 4). Apoštol Pavel věděl, že spory o slova, bezbožné a plané řeči, horká hlava a hádky jsou nebezpečím pro církev prvního století stejně jako byly pro Izrael v době krále Davida a jsou i dnes nebezpečím pro církev v 21. století.
Přílišná kritika vůči druhým, pocit, že já vím vše nejlépe, netrpělivost a domnělá duchovní vyspělost jsou živnou půdou pro nekonečné spory. Když se k tomu ještě přidají odlišné charakterové vlastnosti a rozdílné životní zkušenosti, je to směs nadmíru nebezpečná. Tato směs zpočátku nepozorovaně, ale časem velmi intenzivně otravuje a ničí společenství církve i jednotlivé osobní vztahy. Pavel proto Timotea důrazně vyzývá, aby připomínal a domlouval bratřím, aby se nepřeli. Zároveň poukazuje na Boží svrchovanost, když říká: „Pán zná ty, kdo jsou jeho“ (2 Tm 2, 19a). Posuzování druhých tedy nemá být centrem naší pozornosti. Naším úkolem je především usilovat o svatost: „Ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně“ (2 Tm 2, 19b).
Prosme s apoštolem Pavlem za moudrost, abychom neztráceli čas a neusilovali o nepodstatné věci: „A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.“ (Fp 1, 9–11)
Marek Žitný (Brno)
