Jste svobodní, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte. (1Pt 2, 16-17)
Po svobodě touží každá lidská bytost. Člověk byl Bohem stvořen s mimořádnou mírou svobody, i když i ta měla svůj limit. Člověk přece neměl jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. Porušením tohoto přikázání člověk o své postavení přišel, čímž se stal otrokem hříchu a Satana se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Padlé lidstvo stále hledá absolutní svobodu, přičemž sama představa této svobody je do značné míry pokroucená a zdeformovaná. Lidské hříšné ego totiž nechce žádné hranice, chce o všem samo autonomně rozhodovat a nikoho vlastně neposlouchat. Chce se samo realizovat, prosazovat a oslavit. Takto chápaná svoboda je ovšem vskutku inspirovaná samotným ďáblem!
Apoštol Petr nás upozorňuje, že vírou v Pána Ježíše Krista jsme byli osvobozeni. Boží děti jsou proto svobodné lidské bytosti. Jsme svobodni od panství hříchu a Satanovy nadvlády. Respekt k ostatním lidem mi ale nedovolí, abych zneužil vlastní svobodu k ubližování druhým. Láska k bratrům a sestrám v Kristu mi zabraňuje, abych se prosazoval na jejich úkor. Ale právě naopak se z lásky k nim dobrovolně vzdám určité části své svobody. Moje vlastní svoboda musí končit tam, kde by překračovala svobodu druhého člověka. To samé lze očekávat od ostatních křesťanů směrem k nám. V této souvislosti používám následující pořekadlo: svobodu dávám, svobodu vyžaduji. Tomu se říká vzájemná bratrská láska. Naše vnitřní svoboda se má navenek poddávat lidským autoritám, pokud to neodporuje Božím zákonům a Pánově vůli, která musí být nadřazena nad všechny lidské zákony a zřízení.
Miroslav Čížek (Olomouc)
