Slova života - zamyšlení na každý den

2.7.2020

Překlenutí rozdílností

Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. (Řím 15,5-6)

Kdo byli mezi křesťany ti „jedni“ a ti „druzí“? Byli to věřící ze Židů a z pohanů. Před uvěřením mezi nimi byly zcela zásadní rozdíly: pohané uctívali různá božstva a také měli jinou etiku. Kromě toho mezi těmito skupinami existovaly rozdíly i ve stravování, oblékání, účesech, svěcení svátků. Židé uctívali Hospodina a přísně zachovávali Zákon, ale i židovskou náboženskou tradici. Ve své horlivosti se zjevně oddělovali od pohanů; domnívali se totiž, že by se jimi poskvrnili.

Nyní zde byli věřící v Ježíše Krista ze Židů i z pohanů. Ale někteří věřící Židé dál lpěli na zachovávání vší náboženské i kulturní odlišnosti včetně odděleného stolování od bratří a sester z pohanů (Gal 2,12). Zřejmě očekávali, že pohané, kteří uvěří v Krista, přijmou všechna pravidla židovského náboženství: obřízku i pravidla kultické čistoty. Ale Bůh již na počátku křesťanské éry zjevil Petrovi, „aby si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje“ (Sk 10,28).

Podobný problém vzájemného nepochopení vidíme v církvi i dnes mezi tradičními a netradičními křesťany. Tradiční křesťané nesnadno rozlišují mezi tím, co je duchovní neměnný základ a co je již tradice a kultura. A nově uvěřivší, kteří vyrostli zcela mimo křesťanskou tradici, se necítí dobře, když cítí tlak, aby přijali křesťanskou subkulturu se vším všudy. Je neštěstím, pokud křesťané (ať tradiční nebo netradiční) soustředí svou pozornost a úsilí na vnější věci, a ne na vztah k Ježíši Kristu a budování svého charakteru – lásku, pokoru, mravní čistotu apod.

Pokud je ve sboru napětí z důvodu odlišných pojetí toho, co je křesťanské a duchovní, pak je nutné upřít pozornost na Ježíše Krista, na jeho příklad pokory a služebnosti, na to, jak nás přijal On.

Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (v. 7)