Slova života - zamyšlení na každý den

22.8.2020

Překvapení i pohoršení z Ježíše

Jak to, že jí s celníky a hříšníky? … Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí? (Mar 2,16 a 24)

Druhá kapitola Markova evangelia popisuje čtyři příběhy Ježíšova jednání. Ve všech vidíme otázky svědků těchto příběhů: „Jak to?“ „Proč?“ „Co to říká?“ Farizeové byli překvapeni, ale i pohoršeni tím, že Ježíš odpouští hříchy, stoluje s hříšníky a porušuje pravidla svěcení soboty. Dokonce i učedníci Janovi byli překvapeni tím, že Ježíšovi učedníci se nepostí tak, jak se postí oni.

Tyto příběhy ukazují na dvě skutečnosti. První, jak je těžké se vymanit ze svého způsobu uvažování, jednání, zvyklostí, ze své kultury. Je těžké se vymanit i z křesťanské kultury, odlišit, co je opravdu biblické, a co je pouze křesťanská kultura, případně tradice mého společenství. Z tohoto hlediska to farizeové opravdu neměli snadné, vždyť byli pevně zasazeni do svého společenství a osvojili si jeho tradici, aniž by nad ní nějak uvažovali. Podobně jsou na tom dnes křesťané, kteří vyrostli v tradici své církve, svého sboru, a na mnohé věci jsou zvyklí od dětství.

To druhé, co vyplývá z těchto příběhů, je skutečnost, že Ježíš nepřinesl malé poopravení myšlení a jednání zbožných lidí, pouhou „kosmetickou úpravu“; přinesl zcela zásadní změny. Proto ten údiv, překvapení i pohoršení. Přinesl totiž změny ne toho původního Božího myšlení, ale změny všelijak zdeformovaného lidského uvažování a jednání. Ve stejné míře se to týká nejen tehdejších židů, ale i nás, současných křesťanů. Že jde o zásadní změny, vyjádřil Ježíš příkladem o novém víně, které je potřebné dát do nových měchů (v. 22).

Musím si klást otázku, jak by to vypadalo dnes, jak by dnes Ježíš jednal třeba na bohoslužbách některé církve nebo v běžném životě křesťanů. Byli bychom, podobně jako tehdy židé, překvapeni a udiveni, nebo dokonce pohoršeni? Ptali bychom se, proč to tak dělá? Možná si myslíme, že to by se nemohlo stát, přece před Ním bychom okamžitě sklapli. Myslím si, že bychom možná jednali podobně jako někdy Petr, který již poznal, že Ježíš je Boží syn, a přesto si troufal s Ním nesouhlasit (Mar 8,32). Vlastně takto podobně jako Petr jednáme, když nám Ježíš domlouvá, napomíná nás, ale my máme pro své myšlení a jednání svá vlastní „dobrá“ zdůvodnění.