Slova života - zamyšlení na každý den

6.6.2020

Přemýšlení nad úžasným světem vede k poznání Stvořitele

Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Řím 1,20)

Lidé nevěřící si sami sobě dali přívlastek vědečtí, pokrokoví, racionálně uvažující. Naopak, lidi věřící označují za nevědecké, zaostalé, za tmáře. Jako by jejich víra byla pouze slepým převzetím tradice a dogmatiky, bez skutečného přemýšlení.

Bible to vyjadřuje jinak. Právě když člověk nezatíženě přemýšlí o viditelném stvoření, může přijít k poznání neviditelného Stvořitele. Mnozí přemýšliví lidé mohou potvrdit, jak je přemýšlení o rozměrech vesmíru, účelnosti organismů a mnoha zákonitostech v přírodě vedlo k hledání toho, kdo to všechno stvořil. Přemýšlení není nepřítelem víry; naopak, správné přemýšlení k víře vede.

Vzácný Boží služebník Richard Wurbrand popisuje rozhovor s jedním důstojníkem sovětské armády, se kterým se setkal při osvobození Rumunska. Tento důstojník, civilním povoláním sochař, mu vyprávěl, co objevili spolu s manželkou při společné práci na jedné soše. Oba byli přesvědčením ateisté, ale manželka najednou vznesla pozoruhodnou otázku: My právě tvoříme na této soše palec, ale kdo vytvořil náš palec? Tuto otázku postupně rozšiřovali na celé své tělo, pak i na další bytosti a celou přírodu. Přišli k jediné logické odpovědi: Za tím vším musí být někdo, kdo to stvořil.

Správné přemýšlení není dáno mozkovou kapacitou, ale osobností člověka – jeho pokorou a ochotou přijmout Stvořitele jako nejvyšší autoritu svého života. Komu vadí Boží autorita, ten si najde nějaké vysvětlení, jak vše vzniklo náhodou a vyvinulo se to samo. Náhoda není autoritou a nikoho mravně nezavazuje. Člověk tak považuje za autoritu sám sebe, sám si určuje, co je dobré a co zlé. Takto se octne ve tmě (v. 21), ale právě ta některým lidem vyhovuje. Lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. (J 3,19)