Slova života - zamyšlení na každý den

3.7.2022

Přes lidské nedokonalosti Bůh je věrný svým slibům

I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne věčnou smlouvu ve všem uspořádanou a dodrženou. Je to veškerá má spása a veškeré blaho, odjinud nevzejde nic. (2S 23, 5).

Ke konci svého života David rekapituluje svoji životní cestu a vztah k Hospodinu. Poté, co mu Hospodin ukázal, jak má vypadat dokonalý král, David uznává, že jeho dům takový není. Přesto se upíná k Božímu slibu, který mu vyřídil prorok Nátan: „Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království … Já mu budu otcem a on mi bude synem … svoje milosrdenství mu neodejmu … Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.“ (2S 7,12-16). David tento Boží slib vnímá jako smlouvu garantovanou Hospodinem. V tomto slibu se plně odhaluje Boží milosrdenství vůči člověku. Není to nic zaslouženého. Je to pouhá milost. Pán Bůh se sklání k Davidovi i přes všechny jeho pády. A nejen k Davidovi. David se stává součástí Božího plánu záchrany člověka. Z jeho rodu má vzejít „potomek“, jehož trůn bude navěky upevněn. Nejedná se jistě jen o jeho syna Šalamouna, ale je to také mesiášské zaslíbení. A to se dotýká i nás. Stejně jako David se i my přes veškerou svou nedokonalost můžeme stát součástí Božího plánu záchrany člověka, když se Bohu plně odevzdáme a s vírou přijmeme spasení skrze Ježíše Krista. Můžeme pak společně s Davidem s vděčností vyznat, že „je to veškerá má spása a veškeré blaho, odjinud nevzejde nic.“ (v. 5)

Marek Žitný (OMR)