Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha. (Sk 16, 31-34)
Přijetí Pána Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele je nejvzácnější a nejúžasnější věc v životě, kterou může člověk udělat. Žalářníkovi šlo o život. Už se chtěl zabít. Pavel a Silas žalářníka zachránili. Důvěřovali Bohu i ve vězení. Důvěřovali mu v nejtěžším trápení. Zpívali chvalozpěvy tam, kde by jiní jenom naříkali. Důvěřovali Bohu i při zemětřesení.
Žalářník viděl ty, kteří mu zachránili život. Kdo by se nerozhodl následovat Boha, když vidí živou víru? Někdy jsme tak zatvrzelí, že od prvního slyšení evangelia to trvá desítky let k přijetí Ježíše. Někdy je naše srdce otevřeno náhle, jako když Pán Bůh otevřel brány vězení ve Filipech. Rozhodnutí žalářníka pro Krista povzbudilo i další v jeho rodině k následování. Kéž jsou i naše životy příkladem.
Co je lepší? Čekání a váhání nebo rychlé rozhodnutí? Záleží na víře, která se projevuje láskou. Jednou jsme se rozhodli pro Krista. Rozhodněme se pro něj, pro jeho život i dnes.
Petr Moses (Sokolov)
