Mějte se na pozoru, abyste nezapomněli na smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou s vámi uzavřel, a neudělali si tesanou modlu jakékoliv podoby, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je stravující oheň, žárlivý Bůh. (Dt 4, 23-24; ČSP)
Znepokojuje nás pomyšlení na to, že Bůh je žárlivý? Žárlivost přece není dobrá vlastnost. V listu Galatským je žárlivost zahrnuta mezi skutky těla, tedy naší lidské svévole (Ga 5,20), o kterých je řečeno, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím!
Ano, lidská žárlivost je hříšná a vede ke zlu.
Ale Bůh je svatý a dokonalý. Boží žárlivost není zlá a hříšná. Vyjadřuje jeho výlučný vztah k jeho lidu. Ve starozákonní době si Bůh vyvolil Izrael jako jediný a jedinečný národ. Uzavřel s nimi smlouvu, jakou neuzavřel s žádným jiným národem. A proto i tento Boží lid musel mít Hospodina jako jediného Boha. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ (Ex 20,2-3)
Na mnoha místech Starého zákona je Hospodin přirovnáván k manželovi a jeho lid k jeho manželce. A pokud se Boží lid zpronevěřil smlouvě s Hospodinem a začal uctívat modly, Hospodin žárlil, jako žárlívají i lidští manželé v případě nevěry.
Boží žárlivost vychází z jeho svaté a dokonalé lásky k těm, kteří jsou jeho. Snad proto některé překlady (vč. Českého ekumenického překladu) přidávají do biblického textu slovo milující (obvykle psáno kurzívou, aby se odlišilo, že toto přidané slovo je snahou vysvětlit původní text), tedy: Hospodin žárlivě milující.
My jsme Boží lid nové smlouvy. Bůh ji s námi uzavřel prolitím krve svého jednorozeného Syna Pána Ježíše Krista. Bůh se nám ve svém Synu dal cele, ze své lásky. (J 3,16) Proto i od nás očekává, že se dáme cele jemu, bez výhrad. Čeká, že ho budeme milovat z celého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí. (Lk 10,27) V našem životě nesmí mít modly žádné místo, ať už v jakékoli podobě.
Pavel Coufal (předseda Výkonného výboru BJB)
