Slova života - zamyšlení na každý den

16.6.2020

Přitažlivost zakázaného ovoce

Skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti. (Řím 7,13)

Častá zkušenost rodičů se svým dítětem bývá následující: od chvíle, když mu něco zakážou, začíná neodolatelný zápas dítěte tento zákaz porušit. Ale podobně se chovají i dospělí, a to ve vztahu k Božím přikázáním. Přikázání, i když jsou dobrá, neosvobozují, stále zůstává pokušení je porušit. Stanovují však hranici dobrého a zlého, a to je jejich cílem. Také odhalují člověku, jak to s ním skutečně je, ukazují na jeho hříšnost.

Jeden věřící člověk svědčil na pracovišti svému kolegovi o Kristu a pobádal ho ke čtení Bible. Zaslechl to jiný kolega a ten pak toho prvního od čtení Bible odrazoval. Řekl mu: Nečti Bibli! Když jsem začal číst Bibli, bylo to jen k horšímu; předtím jsem měl klid, ale pak mě čtení Bible zneklidňovalo.

Tak tomu je s Božími přikázáními. Když je člověk pozná, nesníží se jeho žádostivost po hříchu, ale začínají výčitky svědomí, už nemůže tak klidně hřešit. Zdá se, že si tím jen zbytečně komplikuje život. Ale to je jen první fáze účinků Božích přikázání. Jejich cílem je posvítit, ukázat pravdu, odhalit, jací ve skutečnosti jsme. Jsme daleko od Boží slávy (Řím 3,23), neschopni naplnit Boží přikázání, nutně potřebujeme Boží odpuštění a pomoc k novému životu. Když poznáme hloubku své hříšnosti, jsme již na dobré cestě, která nás může dovést ke Kristu. A to je ten konečný cíl Zákona a Božích přikázání: vést a dovést ke Kristu.