Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil, vykládal Písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. „A ten Mesiáš,“ řekl Pavel, „je Ježíš, kterého já vám zvěstuji.“ (Sk 17, 2-3)
Početná biblická proroctví o Ježíši Kristu jsou jedním z mnoha důkazů Boží inspirace Bible. Tato proroctví byla napsána dlouho před Ježíšovým narozením a popisovala různé okolnosti Ježíšova života. Některá lze považovat za obecnější a dají se „napasovat“ na více osob, jiná jsou už více specifická a lze je přisoudit jen velmi malému okruhu jedinců, nebo pouze jednomu.
Pokud však na tato proroctví budeme nahlížet jako na dílky jedné skládačky, pak je její naplnění na jakékoliv náhodné osobě v podstatě nemožné. Rovnalo by se výhře v loterii několikrát za sebou. Buďto daný jedinec v popisovaných proroctví existuje, nebo nikoliv. A skrze mnohé dílčí detaily (proroctví) lze i zpětně ověřit, zda ta či ona osoba popisu odpovídá, či nikoliv.
A zjevně to byla také snaha apoštola Pavla, který po tři soboty vykládal biblická místa poukazující na skutečnost, že právě osoba Ježíše Krista plně odpovídá jednotlivým textům (proroctvím), které byly sepsány dávno před jeho narozením a které tak bez jakýchkoliv pochybností on sám nemohl ovlivnit a zmanipulovat.
Když se zamyslíme nad tím, jak se tato proroctví naplnila na Ježíši Kristu, můžeme si být jisti, že Bible je zdrojem neuvěřitelné moudrosti a pravdy, který nás vede k poznání Boha. Tato proroctví ukazují, že Bůh měl plán od počátku, a že všechno, co se stalo, bylo součástí jeho plánu. A právě díky Ježíšovu utrpení a vzkříšení máme naději na věčný život.
Petr Fiedor (Zlín)
