Izajáš Chizkijášovi řekl: „Slyš Hospodinovo slovo: Hle, přicházejí dny, kdy všechno, co je ve tvém paláci a co až dodnes tvoji otcové nahromadili, bude odneseno do Babylonu. Nic nezůstane, praví Hospodin.“ (2Kr 20, 16-17)
Dojem. Známe to asi všichni. Má přijít návštěva a my chceme, aby se u nás cítila dobře a příjemně. Vysáváme, utíráme prach, umýváme koupelnu a záchod, vaříme skvělé jídlo. Nechceme, aby si o nás mysleli, že žijeme v nepořádku. Jsme rádi, když můžeme na druhé udělat dobrý dojem. Je to přirozené a správné – ať už jako malé děti, co jsou nadšené z pochvaly rodičů, nebo zaměstnanec, který oslavuje povýšení ve firmě. Je nám příjemné, když nás druzí považují za schopné, šikovné nebo mocné. Chizkijáš ukázal babylonskému králi, že Izrael je mocný, bohatý a honosný národ. Pyšnil se bohatstvím, které jeho národ v minulosti vydobyl. Musel to být krásný pohled na veškeré třpytící se zlato a stříbro, robustní zbroj a zbraně izraelské armády – o to víc, když byla všude kolem cítit vůně olejů a mastí. Na babylonského krále to dozajista udělalo dojem. Škoda však, že izraelský král přiznával tuto velebnost Jeruzaléma své vlastní ruce a moci židovského národa.
Evangelium. Přiznat vděčnost, závislost a slávu Bohu. To Chizkijáš neudělal. Neřekl babylonskému králi, že jen díky Bohu Izraele je jeho národ tam, kde je. Nehonosil se tím, že nad nimi spočívá Všemohoucí, který každým dnem bdí nad Izraelem, chrání jej a přináší mu slávu mezi národy. Místo toho všechno bohatství přiznal sobě. Mluvit o Bohu a všem, co pro nás udělal pro nás často není snadné. Neradi přiznáváme druhým svou vlastní slabost a závislost na Bohu. Není nám příjemné říkat druhým, že pouze díky Boží milosti jsme těmi, kterými jsme. Až k Vám přijde návštěva, povězte jim o Bohu. Co pro Vás Ježíš vykonal a jak se o Vás každodenně stará. Přiznejme sami sobě i druhým vděčnost za milost a dary, které jsme od Boha dostali. Stejně jako později přišel babylonský král a odnesl z Izraele vše dobré, tak i smrt od nás jednou vezme vše, co si shromažďujeme. Vzdejme tedy Bohu mezi lidmi chválu a chraňme si jej nade vše v našich životech!
Čeněk Kouřil (Šumperk)
