Slova života - zamyšlení na každý den

10.7.2020

Radost ze spasení je nejdůležitější

Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. (Luk 10,20)

Kromě dvanácti svých učedníků vyslal Pán Ježíš dalších sedmdesát s posláním zvěstovat království Boží a také uzdravovat a vymítat démony. Když se vrátili zpět, s velkým nadšením zvěstovali Ježíši, jak se jim v jeho jménu podrobují démoni. Na to Ježíš reagoval slovy, ať se neradují z toho, že se jim podrobují duchové, ale z toho, že jejich jména jsou zapsána v nebesích.

Je přirozené, že se člověk raduje z toho, když se mu daří v duchovní službě, když prožívá mocné Boží působení. Tato radost může být tak veliká, že zastíní i jiné, důležitější duchovní skutečnosti. Když se pak situace nečekaně změní k horšímu, tato radost mizí a člověk se může dostat až do depresí.

Církev již v samém začátku prožívala nejrůznější situace: slavný den letnic, kdy uvěřilo tři tisíce duší, ale i doby krutého pronásledování a maření Božího díla; mocné uzdravování ve jménu Ježíše Krista, ale i neuzdravení (2Kor 12,8-9; 2Tim 4,20); zázračnou záchranu Petra z vězení, ale i podlehnutí Jakuba zvůli Heroda (Sk 12).

Apoštola Pavla bychom mohli nazvat úspěšným misionářem. Založil hodně sborů, přinesl evangelium do nových oblastí, viděl růst církve. Ale současně také prožíval zápasy i zklamání, ve svých listech se zmiňoval o svých bolestech a slzách. Věřící však povzbuzoval ke stálé radosti, a to i v situaci, kdy sám byl ve vězení (Fil 4,4). To byla radost, kterou sám prožíval – a určitě to nebyla radost z vlastních úspěchů, ale radost ze spasení, z obecenství s Pánem a z očekávání slavného setkání se svým Spasitelem. Taková radost nezávisí na příznivých okolnostech, ale trvá i v nejtěžších životních situacích.