Slova života - zamyšlení na každý den

1.6.2020

Rozdílnost, která nemá rozdělovat

Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. (1Kor 12,4-7)

Tak jako v celém stvořitelském díle je patrná pestrost a rozdílnost, ale současně i vzájemná provázanost, tak je to i v církvi. Každý úd církve je originální, se zvláštním obdarováním a posláním, ale všechny údy jsou vzájemně provázány a mají si vzájemně sloužit ke společnému prospěchu. Pouze tělesnost korintských (1Kor 3,1-3) způsobila různé deformace v uplatňování duchovních darů. Z 12. a 14. kapitoly je zřejmé, že se korintští zaměřili na atraktivnější dary, usilovali vyniknout nad obdarované jinými dary, nehleděli na společný duchovní užitek, usilovali o extatické zážitky, nebrali ohled na nově příchozí. Vlastní duchovní zážitky jim byly důležitější než jednání v lásce. Žel, nebyl to jen dávný problém korintských; setkáváme se s tím nejednou i dnes.

Co může spojit všechny ty rozdílnosti? Je to jeden Duch, jeden Pán, jeden Bůh; je to jeden cíl – a tím je společný prospěch z rozdílných duchovních darů. Duch svatý dává rozdílná obdarování, ale všechna mají sloužit ke společnému prospěchu církve. Je to podobné jako při stavbě domu: potřebný je zedník, tesař, elektrikář, topenář a další odborníci. Bez nich by byl dům nedokončený, nefunkční, nebo dokončený nekvalitně, s rizikem možných havárií. Je některý z těch odborníků tak super důležitý, že nepotřebuje nikoho dalšího? Je některý z nich nedůležitý a zbytečný? Určitě ne, všichni musí spolupracovat na společné stavbě. Aby v církvi rozdílnost obdarování neskončila rozdělením, musí každý hledat ne vlastní sebeprosazení, ale společný duchovní prospěch. Proto Pavel vybízí, abychom usilovali především o takové dary, které slouží růstu celé církve (1Kor 14,12).