Slova života - zamyšlení na každý den

10.6.2020

Šance pro hříšníky

Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Řím 3,23-24)

Bohatý strýček se dověděl o svém synovci, který marnotratně utrácel – až tak, že se dostal do velkých finančních potíží. I když strýček věděl, že si za všechno může sám, doufal, že nyní již zmoudřel, a rozhodl se mu pomoci tím, že zaplatí všechny jeho dluhy. Rozjel se za ním a položil mu otázku: „Řekni, jak je to s tebou? Řekni mi popravdě, jaké jsou tvé dluhy.“ Synovec chtěl udělat na strýce lepší dojem, a tak vše nějak zamlouval. Nakonec řekl, že má asi 200 až 300 tisíc dluhu, ale že si s tím poradí, že to zvládne. O milionových dluzích neřekl ani slůvko. Po několika dnech dostal od strýce dopis, ve kterém mu sdělil, že se rozhodl zaplatit všechny jeho dluhy a posílá mu 300 000. Poslal mu tolik, kolik dluhu synovec přiznal.

Bible nás usvědčuje o naší hříšnosti. Ne jakékoliv, ale totální hříšnosti, pro kterou bychom nemohli být účastni Boží slávy, nebe by před námi bylo zavřeno. Žel, mnozí lidé si počínají jako ten synovec před svým strýcem: nepřiznat svůj hřích, zatajit, udělat dobrý dojem. Bůh nabízí svou milost, odpuštění hříchů, ospravedlnění zadarmo – a to vše skrze Ježíše Krista. Bůh však nevnucuje milost tam, kde není vyznání hříchů. Přiznat své hříchy a přijmout nabízenou milost – to může člověk jen tehdy, když se před Bohem pokoří. A právě to je nejtěžší. Hrdost a pýcha brání člověku přiznat, že je totálně hříšný, před Bohem ztracený a zcela závislý jen na jeho milosti.

Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. (Ž 32,1)