Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu. A to především ty, kdo se svévolně ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci; nechvějí se před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim. (2Pt 2, 9-10)
První církev se potýkala nejen s vnějším pronásledováním, ale i s vnitřními problémy. Jedním z nich bylo falešné učení v církevním prostředí. V tomto dopise Petr jednoznačně poukazuje na konkrétní problémy rané církve. Tím varuje i nás, věřící v dnešní době, že v minulosti byli falešní proroci, a v budoucnu budou falešní (lživí) učitelé. V kontextu kapitoly uvádí poměrně dlouhý seznam, různá znamení falešných učitelů, především to, že zavádějí zhoubné hereze, které zotročují věřící lidi a uvádějí je do nesvobody. Z toho, co Petr píše, můžeme usoudit, že toto falešné učení představovalo hrubé porušení Božích přikázání a přinášelo vážnou hrozbu pro církev. Proto není divu, že se apoštol tomuto učení tak ostře a důrazně postavil a varoval před hroznými následky pro jednotlivce i celou církev. Čistota křesťanské nauky pro něj měla velký význam. Být osvobozen od odsouzení zákona a mít jistotu spasení z toho, co pro nás Kristus udělal, to je skutečná svoboda. Petr však v dopise píše, že tato úžasná pravda může být překroucena. Nepochopení této velké pravdy, že naše spasení je závislé jen na Kristu, vede k domýšlivosti. Tisíce lidí si i dnes pletou svobodu v Kristu s bezzákonností. Tvrdí, že když nás Kristus vysvobodil z odsouzení Zákona, tak tím byl zrušen i samotný zákon morálky a etiky. A ti, kteří jej dodržují, vypadli z milosti. Jak blízké a podobné můžou být pravda a omyl. Právě proto platí i pro nás výstraha apoštola Petra. Každý, kdo nežije pod vedením Ducha svatého, přijme omyl, udělá z něj pravdu, a tím se vydá satanskému klamu.
Ivan Gridzhak (Teplice)
