Slova života - zamyšlení na každý den

9.11.2019

Šetřením na desátcích se člověk okrádá o Boží požehnání

Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. (Mal 3,10)

Dovolte mi toto zamyšlení začít vtipem: „Sejdou se tři věřící, aby se rozdělili a obohatili o zkušenost dávání finančních darů na Boží dílo. Katolík říká, že z každého finančního obnosu, který vydělá, poctivě oddělí desátek a dává na různé potřeby společenství věřících. Protestant to dělá tak, že vždy z výplaty oddělí určitou částku, aniž by ji počítal, aby pravá ruka nevěděla, co dělá levá, a potom to věnuje na Boží dílo. Rabín nadšeně poznamenal: ‚Přátelé, vždyť všechno, co vydělám, patří Hospodinu. Vezmu to tedy do rukou, vyhodím vzhůru k Němu a to, co mi spadne dolů, je moje.´“

Hospodinova výtka o obětních řádech v našem textu, zvlášť pak o nařízení desátku, je přísně-laskavá. Je zde vidět, jak náš nebeský Otec chce moudře obrátit srdce svých synů k sobě. Ostatně tato snaha na lidské rovině se objevuje na konci knihy (Mal 3,24).

Hospodin připomíná ustanovení o desátcích. Vzápětí ale poukazuje na to, že motivem ustanovení je vzbudit v člověku vděčnost a především důvěru, že to s námi myslí dobře: „Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyliji na vás požehnání? A bude po nedostatku.“ I když tato nařízení platila pro starosmluvní lid, víme, že ochotného dárce miluje Bůh, a to nás motivuje k ochotnému dávání, abychom hmatatelně zakoušeli Boží lásku. Navíc známe přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro nás se stal chudým, abychom jeho chudobou zbohatli (2K 8,9). Z vděčnosti buďme ochotní a štědří dárcové!

Vladislav Vovkanič (Praha 3)