Slova života - zamyšlení na každý den

13.9.2020

Smíření odvěkých nepřátel

Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. (Iz 11,6-7)

V nejedné křesťanské domácnosti visí kopie obrazu, který namaloval malíř inspirovaný těmito slovy Bible – idylický obraz svornosti a harmonie, jaký mohli uvidět jen Adam a Eva v ráji. Ovšem, tato slova byla proroctvím do budoucnosti a otázkou je, kdy a jak se naplní. Někteří tuto budoucnost vidí doslovně na konci věků, v tisíciletém království. Avšak co když se to již naplnilo nebo naplňuje, ale jinak než doslovně a jinak než bezproblémová idylka?

Farizeové se jednou zeptali Ježíše, kdy přijde Boží království. Jistě měli o Božím království svou představu, jak budou všichni důsledně plnit všechny náboženské předpisy, a samozřejmě, jak bude Izrael svobodný od cizích okupantů. Ježíšova odpověď musela být pro ně hodně překvapivá, a nejspíš ji nebrali vážně. Ježíš jim řekl: „Království Boží nepřijde tak, abyste to mohli vypozorovat, ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ (Luk 17,20-21)

Ať se jedná o příchod Božího království nebo o obraz idylického spolužití šelem s dobytkem, obojí se naplnilo skrze Ježíše Krista. Uprostřed válek a nepokojů zuřících ve světě je zde Boží lid, kde odvěcí nepřátelé – pohané a Židé – jsou skrze Ježíše Krista usmířeni! Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. (Ef 2,16)

Kdo čekal Boží království podle svých představ, nepostřehl jeho příchod. Kdo čekal Mesiáše podle svých představ, nedočkal se, a Židé ho čekají dodnes. Kdo čeká jen idylické, bezproblémové spolužití všech lidí světa, ten neuvidí zázrak Božího usmíření, který se udál na kříži. Ten neuvidí to Dítě, za kterým jdou v klidu i dříve dravé šelmy.

K tomu jeden příklad z historie. V r. 997 se usadili v Panónii Uhrové. Byl to v té době divoký pohanský národ a každým rokem podnikali loupežné válečné výpravy do sousedních zemí. Okolní národy se měly čeho bát. Když pak Uhrové přijali křesťanství, skončily jejich loupežné výpravy; dřívější „dravé šelmy“ přestaly být postrachem okolních národů.