Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. (1J 1, 6-7)
Jan začíná svůj dopis svědectvím o skutečném Božím Synu v lidském těle, takže jej mohli slyšet, vidět a dotýkat se Ho. (viz také Fp 2, 6-7) Také zdůrazňuje, že apoštolové byli očitými svědky, zvěstovali to, co slyšeli a viděli, čím je také pověřil Pán.
Pak přechází k obrazu světla a tmy. Světlo jako obraz dobra, čistoty, pravdy a spravedlnosti – naproti tomu je tma obrazem zla, hříchu, lži. „Bůh je světlo“, je absolutní a není v něm ani kousíček tmy. To nám musí být jasné. Jedině On je absolutně dobrý, čistý, pravdivý a spravedlivý. Jakub k tomu dodává, že vše dobré je tedy od Něj. (Jk 1, 16-17) Jenže když je Bůh dobrý, požaduje i po svých dětech světlo a ne tmu. Není možné s Ním mít společenství, když žijeme ve tmě (hřešíme, jsme nečistí). Víra v Ježíše musí proměnit naše životy, musí mít i morální dopad. Tohle Jan mířil na falešné učitele, kteří vyznávali nemorální život, protože na těle prý nezáleží. Každý hřích totiž narušuje společenství s Bohem a vlastně i s lidmi. Nelze tolerovat hřích ve svém životě, nelze jít cestou tmy.
Naopak máme chodit ve světle, tzn. žít v pravdě a čistotě! Tak jako On je ve světle, naším vzorem je Ježíš, Jeho máme napodobovat a následovat. A pokud zhřešíme, pak máme jednat, vyznávat hříchy, o tom podrobněji zítra. Nakonec máme i podíl na společenství církve, kde je jedním ze znaků radost. Radost je ovocem Ducha. Žiješ ve světle nebo v nějakém pološeru?
Jiří Marek (Ostrava)
