Budu tě soudit podle tvé cesty a tvých skutků, je výrok Panovníka Hospodina. (Ez 24, 14b)
Poslední dvě podobenství mluví o zkáze Jeruzaléma – o vařícím hrnci (24, 1-14) a o smrti Ezechielovy ženy (24, 15-27). Kapitola začíná obléháním Jeruzaléma králem Nabukadnezarem. Bůh používá přirovnání Jeruzaléma k hořícímu hrnci na vaření (v. 1-14), aby vysvětlil intenzitu svého trestu i jeho důvod. Všichni obyvatelé jsou jako maso, které se do hrnce vkládá. Nikdo nebude tohoto očistného aktu ušetřen. Když se v hrnci vaří jídlo, na dně se usazují spálené zbytky. Pokud se nádoba neočistí, hromadí se připálenina dál, až je hrnec příliš špinavý na to, aby se dal používat. Bůh říká, že Židé se nedokázali umýt pokáním a jejich špína je v nich stále, stejně jako v neumytém hrnci. Špínu je třeba vypálit pomocí extrémního žáru (oheň Jeho hněvu). Tímto způsobem Bůh svůj lid očistí. I když to bude bolestivé, výsledkem bude čistota. Židé se rozhodli věřit lžím a dopustili se fyzického i duchovního cizoložství. Zhoršili se ve všech směrech a nečinili pokání. Teprve až Bůh odstraní ty, kteří se nechtějí napravit, může obnovit Izrael a navrátit ho ke svému svatému záměru – aby Mu sloužili a přinášeli Jeho slovo celému světu. Verš 14 je připomínkou, že cokoli Bůh nařídí, to se stane. Člověk se může pouze podřídit Jeho spravedlnosti.
Ve verších 15-27 Bůh prorokovi říká, že jeho žena, potěšení jeho očí, zemře, ale že se nemá účastnit žádných obvyklých smutečních praktik (nošení žíní, ležení na zemi, sypání si popela na hlavu). Místo toho si má ponechat turban, tedy nosit slavnostní oděv (Ez 24, 15-18). Pro Ezechiela to byla velká ztráta, a netruchlit pro ni znamenalo velkou oběť i velkou bolest v srdci. Smrt Ezechielovy ženy předznamenala ztrátu chrámu, který byl „potěšením pro oči Židů“. Stejně jako Ezechiel ani lid nebude mít příležitost oplakávat svou ztrátu, protože bude okamžitě odveden do zajetí. Navzdory těžkostem při obléhání a ztrátě chrámu Bůh ujišťuje, že je Hospodin a že pro Izrael bude vše dobré.
Jako Boží děti z této části můžeme vyčíst dvě pravdy: Bůh varuje přímo a jasně. Bůh dává útěšnou naději. Každý hřích má své následky. Bůh nám připomíná, abychom pravidelně vyznávali své hříchy a činili z nich pokání. Pokud však toto neustále přehlížíme, mohou být následky vážné a často velmi bolestivé. Boží kázeň nás nemá zničit, ale očistit a přivést zpět na správnou cestu. To je naděje, které se může chytit každý křesťan.
Stanly & Sweena (Praha 3 – Mezinárodní sbor)
