Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. (Iz 53, 12)
Ježíšovo vzkříšení je rozhodujícím milníkem lidských dějin. Letopočet v kalendáři sice počítáme podle jeho narození, ale je to jeho vzkříšení, které je Boží odpovědí na největší problém každého, ať si to připouští, nebo ne; ať o tom ví, nebo ne. Je to jeho vzkříšení, které potvrzuje novou smlouvu v jeho krvi. Je to jeho vzkříšení, ve kterém je naděje na vzkříšení i pro každého z nás. Bez jeho vzkříšení bychom nemohli mít jistotu, že oběť, kterou za naše hříchy přinesl, Bůh přijal a na jejím základě nás ospravedlnil.
Jeho vzkříšení je také potvrzením toho, že znovu přijde a bude soudit svět, aby hřích, který stále kolem sebe vidíme, i s jeho důsledky jedou provždy odstranil, a aby Bůh skrze něj nastolil věčnou vládu tak, jak zamýšlel před stvořením světa a lidským pádem.
Boží štědrost se projevuje nejen v zázraku Ježíšovy oběti a jeho triumfálního zmrtvýchvstání a v milosti ospravedlnění z víry, ale také v bohatství požehnání, které se nám skrze jeho vítězství dostalo. Slovy Izajáše – dělí se s námi o svou kořist. Stáváme se jeho spoludědici (Ř 8,17). V něm nás Bůh „obdařil vším duchovním požehnáním.“ (Ef 1, 3) „Spolu s ním nás uvedl na nebeský trůn.“ (Ef 2, 6) „Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.“ (J 1, 16). Jak nezměrná je Boží moc, která vzkřísila Ježíše z mrtvých, jak nezměrná jeho sláva, kterou se rozhodl zjevit skrze svou štědrost! Děkujme a jásejme, protože „vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků.“ (Zj 11, 15)
Petr Stehlík (České Budějovice)
