Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte. Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. (Jk 2, 8-9)
Každý máme sklony k posuzování se navzájem a častokrát si pak rádi vytváříme kolem nás kolečko lidí, kteří nám vyhovují. Důležité je ale nezapomenout i na ty, kteří zrovna nejsou podle našeho „gusta“ a projevovat jim stejnou lásku, protože i oni jsou našimi bližními.
Jakub zde vyzívá věřící, aby věnovali stejnou pozornost, jak chudému, tak i bohatému člověku, a aby nestranili ani jednomu. Božím příkazem lásky je totiž milovat svého bližního, bez ohledu na to, jak je zajištěn. Autor věřícím jasně ukazuje, že i když by dělali všechno dokonale, ale v tomto selhávali, tak to nestačí. (Jk 2, 10)
Každý se někdy můžeme cítit jako chudí nebo bohatí. Vždy záleží na tom, s kým se porovnáváme. Když jsem jel do Turecka na misijní výjezd pomoct lidem, kteří ztratili domovy po velkém zemětřesení, tak jsem se cítil oproti nim velmi bohatý. Když jsem ale doma a vidím souseda, jak si kupuje nové auto jedno za druhým, tak se cítím spíš jako chudý. Musíme si neustále připomínat, že Bůh se o nás stará a dává nám každému to, co právě potřebujeme. To stejné dělá i pro naše bližní.
Jak posuzuji svoje bližní já? Bližní, kteří mají větší výplatu, nebo naopak žijí v chudobě. Bližní, kteří jsou hendikepovaní, jiného etnika nebo národnosti, s lepším vzděláním anebo jinými odlišnostmi. Snažím se být já tím, kdo je soudí za jejich odlišnosti? Nebo naopak důvěřuji Stvořiteli, který je také stvořil, a stará se i o ně?
Svého bližního si vybírat nemůžeme. Bůh nám je klade do života s příkazem milovat je jako sebe samé. Následujme příklad Ježíše, který miloval všechny bez ohledu na jejich odlišnosti.
Jan Halík (Brno)
