Ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: „Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“ (1Pt 1,15-16)
V den, kdy jsme přijali Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele, jsme byli ospravedlněni. Hospodin na nás od té doby nahlíží jako na spravedlivé prostřednictvím zástupné oběti svého vlastního Syna. Ospravedlnění jsme přijali od Boha jen z pouhé milosti skrze víru. Je to počátek našeho spasení. Ospravedlnění ovšem neznamená automaticky reálné posvěcení všech oblastí našeho osobního života. Každý křesťan byl formován svou vlastní rodinou, společností a třeba i církví. Každá rodina má své zvyky, priority, hodnoty, ale i zlozvyky. Jsme ovlivněni svými rodiči, prarodiči a sourozenci – a to v dobrém i ve zlém. Nejsme ušetřeni ani vlivu soudobé společnosti a tlaku doby. Automaticky přejímáme mnohé módní trendy, skutečné i domnělé vědecké teorie, kulturní směry a moderní ideologie. To vše nás během života utvářelo.
Ovšem ospravedlněný člověk se musí nutně rozejít se vším, co odporuje Božímu slovu a Hospodinovým řádům, neboť se přece narodil z Boha. Každé Boží dítě má totiž pomyslně vzato novou „DNA“. Vše odvozuje od svatého Boha, svého nebeského Otce. A rovněž svatý Duch nás logicky nikdy nepovede do hříchu. Proces posvěcení zahrnuje jak okamžité změny, tak i postupné proměny. Duch svatý může zasáhnout do našich životů náhle a dramaticky jako vichřice, může však působit i pozvolně jako vánek. To vše je v Boží pravomoci. On činí, jak sám ráčí. Je zcela jasné, že tento proces nemá kvůli naší slabosti vždy jen vzestupnou tendenci. Nezřídka upadneme na cestě i do hříchu, někdy dokonce opakovaně. Nezůstaň ležet ve škarpě. Čiň pokání! Přijmi od Boha odpuštění z milosti. Zvedni se a pokračuj v následování Pána. Svatost je celoživotním programem. Nakonec dodávám, že i posvěcení pramení jen z pouhé Boží milosti.
Miroslav Čížek (Olomouc)
