Mluvil jsem k vám, ale vy jste neposlechli, vzepřeli jste se Hospodinovu rozkazu a opovážlivě jste vystoupili na pohoří. (Dt 1, 43)
Izraelci těsně před hranicemi slíbené země neposlechli Boží výzvu, aby tuto zemi obsadili. Nevěřili, že jim ji Hospodin dává. Vzepřeli se Bohu, a proto přišel Boží hněv a s ním i trest. Hospodin rozhodl, že nikdo z nich neuvidí dobrou zemi, kterou přísahal dát jejich otcům. Bůh ji slíbil dát jejich dětem a také Jozuovi a Kálebovi, kteří mu důvěřovali a byli ochotní ho poslouchat.
Když to zatvrzelému lidu konečně došlo, přišla rychlá reakce: uznali, že zhřešili a bylo jim to líto. Ale ani teď nebyli ochotni přijmout Boží rozhodnutí s jeho důsledky. Opět vzali věci do svých rukou. Jejich svévolná horlivost nebyla v souladu s Božími pokyny. Proto přišla krutá porážka od nepřátel.
Nezaměňujeme někdy i my naši poslušnost Bohu za kvazi-náboženskou horlivost?
I nám se může někdy stát, že se probudíme z naší pasivity, způsobené odmítnutím poslušné víry – a chceme najednou horečně dohnat to, co jsme ztratili. Chceme rychle napravit svoje špatná rozhodnutí, která jsme dělali navzdory Bohu. A zase je to špatně. Děláme kroky, které sice mohou vypadat navenek dobře, ale opět nejsou v souladu s Božími záměry. Místo, abychom se ztišili a pokorně hledali Boží vůli, v pokání vzhlíželi k Bohu a čekali na jeho vedení, jedna svévole pouze nahradí tu předchozí. Ano, máme být horliví, ale správným způsobem. Horliví v poslušné víře žít v souladu s Boží cestou.
Mnohem požehnanější život prožijeme, když půjdeme krok za krokem tam, kam nás Pán Bůh vede. Když si nebudeme brát věci do vlastních rukou, když se nebudeme spoléhat na svoji vlastní moudrost a rozumnost a třeba i rádoby „křesťanskou“ zkušenost.
„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.“ (Př 3,5-6)
Pavel Coufal (předseda Výkonného výboru BJB)
