Slova života - zamyšlení na každý den

27.7.2020

Tajemství růstu církve

A tak církev v celém Judsku, Galilei a Samaří měla klid, vnitřně i navenek rostla, žila v bázni Páně a vzrůstala počtem, protože ji Duch svatý posiloval. (Sk 9,31)

Po krutém pronásledování církve v Jeruzalémě a po snaze rozšířit pronásledování i do židovské diaspory nastalo pro církev klidné období. Tento klid zvenčí však církev nevedl ke zvlažnění, ale k vnitřnímu i početnímu růstu.

Skončilo čtyřicetileté období komunistické totality, skončilo pronásledování a omezování církve i všelijaké omezování věřících v možnosti studií a v zaměstnání. Křesťané dnes mají možnosti veřejných evangelizací, působení ve zdravotnických a sociálních zařízeních, mají možnosti křesťanských nakladatelství, rozhlasu, televize, křesťanských škol. Jsou to pro církev příznivé vnější podmínky, jenom ten růst chybí. Kde je tedy chyba, proč to nefunguje tak jako tehdy v prvotní církvi?

Hledejme odpověď v Bibli, v čem je rozdíl mezi tehdejší a dnešní církví. Prvotní církev „žila v bázni Páně“. Když v církvi není bázeň Páně, podléhá sporům, rozdělení, mizí osobní posvěcení i misijní zájem. Věřící si osvojují konzumní způsob života, slábne zájem o Boží dílo. Ale třeba to není tak špatné, přece v církvi existuje tolik různých aktivit, i těch misijních. Jenže církev neroste automaticky z náboženské svobody ani z různých sborových aktivit. O prvotní církvi je napsáno, že ji „Duch svatý posiloval“. Usilujme, aby to, co v církvi konáme, nebylo jen z našeho dobrého záměru, ale aby se opravdu jednalo o dílo Ducha svatého.