Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou. Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohyzdné a ohavné modly. (Ez 11, 17-18)
Nevím, zda se Vám někdy stalo, že se vám zdál Bůh vzdálený. Ruku na srdce, nikdy to nebyl Bůh, který se vzdálil, ale my, kteří jsme se rozhodli, že si chceme teď řídit život sami. Že to, jaký je Bůh nesplňuje naše představy o Něm. Možná Vám Bůh odpověděl na Vaše modlitby úplně jinak, než jak jste si přáli a Vám se začalo zdát, že Vás Bůh nechápe. Že Vy byste si život zařídili jinak a lépe.
Naše srdce se bez Boha stává tvrdším a tvrdším. Stejně jako kámen nemůžeme tvarovat, tak i srdce bez Boha je necitlivé na Jeho hlas. Nemáme chuť si číst z Bible, nemáme touhu se modlit. Náš život jede dál bez Boha a máme pocit, že to bez Něj vlastně docela zvládáme. Začínáme se spoléhat sami na sebe, na druhé, na jiné “bohy”. Izraelci na tom byli podobně. Bůh jim byl blízko, ale oni uctívali radši jiné bohy. Zničení Jeruzaléma, bída a babylónské zajetí tak nebylo pouhou krizí ale především Božím soudem. Muselo to být? Není to moc drsné?
Vzpomeňme si sami na sebe. Pokud se vzdálíme od Boha a život jde hladce dál, vnímáme potřebu se vrátit k Bohu? Bohužel to velmi často bývá přesně naopak – daří se nám, tak na co Bůh? Jedna má blízká přítelkyně ze sboru měla několik let zpět docela dlouhé období, kdy utíkala od Boha. Zvykli jsme si na to, že ji nevídáme, žila novým životem, životem, kde neměl Bůh mnoho místa. Když se ji ale vrátila těžká nemoc a my se začaly opět vídat, začaly jsme také postupně znovu mluvit o jejím vztahu k Bohu. Její život se začal měnit, její srdce se začalo obracet opět k Němu. Věřím, že si ji Bůh touto nesmírně těžkou zkušeností znovu přivedl k sobě. Bolelo to, ale ona věděla, že Bůh je pro ni mnohem cennější.
I když to bude znít zvláštně, díky Bohu za těžkosti! Díky Bohu za náročné životní zkušenosti a zkoušky, díky Bohu za Boží zásah do našeho života. V těch chvílích nám Bůh znovu připomíná, že to ne my, ale On je dobrý, dokonalý. To On je svrchovaný, On má náš život ve svých rukách, On je Pán a ne my. Jen v Něm je život. Možná máš kolem sebe někoho, kdo se vzdálil od Boha, kdo teď žije sám za sebe, koho jsi už dlouho neviděl v církvi. Vzpomeň si na něj dnes v modlitbách a pros za milost, aby Bůh obnovil jeho srdce.
Michaela Exnerová (Odbor mládeže)
