Slova života - zamyšlení na každý den

15.2.2020

Trvalá duchovní bdělost

Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. (Mat 24,42)

Pán Ježíš otázku učedníků „Kdy to nastane?“ (v. 3) nezodpověděl. Místo toho v závěru svého vyprávění o budoucích událostech velmi důrazně vybídl své učedníky ke stálé bdělosti. Tato výzva se týká každého křesťana, týká se i nás. Nikdo nezná čas Ježíšova příchodu, nikdo se na to nemůže speciálně připravit, ale máme být vždy připraveni na setkání s Ním. Nežádá od nás žádnou uvítací slavobránu, žádný uvítací chorál, slavnostní projev ani uvítání ve slavnostním bílém rouše. Jeho přáním je, aby nás nalezl v posvěceném životě a ve věrné službě. Nic lepšího připravit nemůžeme, to je přesně to, co od nás očekává; tak to řekl ve svém podobenství věrnosti služebníka (v. 45-46).

Pouze jedna generace se dožije druhého příchodu Ježíše Krista. Pro všechny ostatní je důležitější spíše den jejich smrti. Opravdový vztah k Bohu se projevuje také v tom, jak očekáváme nebo neočekáváme konec svého života. Je známo, že lidé v některých povoláních s vysokým rizikem smrti (námořníci, vojáci, havíři) se často chovali tak, že si spíše chtěli užít nejistého života v opíjení a různých neřestech. Jiným lidem naopak blízkost smrti posloužila k veliké životní změně, k zodpovědnosti a připravenosti na konec jejich života.

Jedním z nejvýraznějších znaků opravdového křesťana je jeho postoj ke smrti. Nepřehlíží její realitu, neříká si, že je daleko a na všechno má ještě dost času. Ale když se smrt opravdu přiblíží, nejímá ho hrůza a děs. Blíží se den setkání s jeho Pánem, není to tedy důvod ke strachu a obavám. Naše připravenost nespočívá v naší duchovní dokonalosti, ale v plném spolehnutí na oběť Ježíše Krista, který nám připravuje domov v nebi.